Historie školy

Stavbou školy v Holubově byla v roce 1891 pověřena nově ustavená místní školní rada poté, co přestala dostačovat kapacita školní budovy ve Křemži. Plán školy vypracoval zřejmě knížecí stavitel, protože budova je vystavěna ve stylu tehdy stavěných knížecích hájoven. Stavba byla zadána mistru zednickému Janu Patchovi z Českých Budějovic a mistru tesařskému Václavu Stockingerovi ze Šindlových Dvorů. Již 17. srpna 1893 byla budova úředně předána, 3. září 1893 byla vysvěcena a 18. září 1893 v ní bylo zahájeno vyučování.
Do dvou tříd bylo zapsáno celkem 151 žáků. Z Holubova 41, z Krásetína 55, z Třísova 42 a z osady Adolfov 13 dětí. Protože škola dále nemohla pojmout stále se zvyšující počet dětí, bylo v roce 1898 na původně přízemní budovu přistavěno druhé patro a škola byla přeměna na trojtřídní. To už bylo do školy zapsáno kolem 200 žáků. Počet dětí se snížil až v roce 1907 po otevření měšťanské školy ve Křemži. Koncem roku 1937 byl do školní budovy zaveden vodovod.
V době 2.sv.války musela škola uvolnit jednu třídu pro Německou školu, kam docházely především děti německých osídlenců z vystěhovaných českých statků. Po válce tato Německá škola opět zanikla. Ve školním roce 1945/46 navštěvovalo školu 97 žáků, v dalších letech po odchodu mnoha rodin do pohraničí se tento počet pohyboval kolem sedmdesáti.
V roce 1948 byla po 55 letech provedena nákladná oprava školní budovy. Byla vyměněna a nově zasklena všechna venkovní okna, která byla již téměř rozpadlá, byla kompletně opravena elektroinstalace a osvětlení, byl zaveden školní rozhlas a škola byla celá vymalována. Sociální zařízení ve škole byla vybudována v roce 1954. V roce 1970 bylo ve škole zřízeno ústřední topení, zpočátku na koks, později bylo předěláno na topný olej. To bylo v roce 1997 v souvislosti s plynofikací obce přeměněno na topení zemním plynem.
Prvním řídícím učitelem byl František Jindra, který na škole působil celkem 25 roků (1893-1919). Dlouho také vedl školu Rudolf Polák (1930-1940), Petr Zimmermann (1948-1966), Karel Švec (1966-1996), Mgr.Olga Floriánová (1996-2006) a Mgr.Drahomíra Bodláková (2006-20018). Od 1.srpna 2018 je ředitelkou školy Mgr Vendula Vernerová.

(Čerpáno z publikace Z dějin Křemežska vydané Obecním úřadem v Křemži v r.1994 a z kronik Holubovské školy)

Z historie obce Holubov

První podrobněji známé osídlení v okolí bylo hradiště u Třísova – Keltské oppidum (sídliště, městečko). Keltové (Gallové) obývali území od 3.-4.st.př.n.l. Bylo vybudováno kolem r. 60 př.n.l. na území o rozloze asi 26 ha. Vnitřní val vybudovaný z hlíny a kamení a vyztužený dřevěnými kůly byl v základně široký 7 metrů a vysoký byl 4 až 5 metrů. Obyvatelé se věnovali zemědělství, chovali dobytek, ovce a koně. Rozvíjela se řemesla, znali tavení rudy a vyráběli nástroje a zbraně z bronzu i ze železa. Po jejich odchodu před vpádem germánského kmene Markomanů a po tažení divokých Hunů se zde ve 4.-7. století od východu usadil slovanský kmen Doudlebů.
První zmínka o naší obci se datuje do roku 1379.
Jméno je odvozeno od názvu Holubův dvůr, který zanikl v roce 1501.
Pestrou historii má Holubovský mlýn, který prý stál již roku 1721 a jeho majitelem byl mlynář Melmer. V roce 1913 dobře zavedený mlýn koupili sedláci Jan Valenta („Kuchař“), Václav Dítko („Klíma“) a Tomáš Frojda („Hanuš“) a založili mlýnské družstvo. Výsledky hospodaření byly velmi dobré a v roce 1914 postavilo družstvo místo brodu k Holubovu nový most. V roce 1929 byl Holubovský mlýn přestavován, zvýšen o patro, zařízen novými stroji a vodní elektrárnou. V roce 1945 mělo družstvo již 182 členů z širokého okolí. V roce 1953 muselo mlýnské družstvo předat zestátněný mlýn „Jihočeským mlýnům“. Po dvou letech byl mlýn zrušen, zařízení demontováno a odvezeno. V roce 1958 převzalo mlýn Holubovské JZD, které ho užívalo jako sklad obilí.

Hospodářské oživení celému Křemežsku přinesla železárna v Adolfově. Huť na tavení železné rudy v Holubově postavili v roce 1841 budějovičtí podnikatelé Vojtěch Lanna, František Klavík a Jan Procházka. Železárna byla nazvána jménem knížete Adolfa ze Schwarzenberga a později i s přistavěnými domy nesla dlouho název Adolfov (Adolfstahl, Adolfovo údolí). Holubovské nádraží neslo tento název ještě asi do roku 1923. Pohonnou silou železárny byl potok, který uváděl do pohybu 11 vodních kol. Ta přenášela výkon na hamry a další mechanismy. V huti se topilo dřevěným uhlím. Huť zaměstnávala asi 120 lidí, vysoká pec byla zrušena roku 1870, celá huť potom roku 1878.

Holubovský závod Artypa vybudoval František Sklář na troskách staré železárny v letech 1945–46. František Sklář byl malíř a grafik a svůj podnik pro tisk a výrobu papírového zboží zde založil i pro blízkost papíren ve Větřní a v Loučovicích. Po znárodnění v roce 1948 převzaly bez náhrady závod Jihočeské papírny. V r. 1950 byl Sklář pod záminkou finančních machinací odsouzen a uvězněn. Hlavním programem Artypy se stal tisk a výroba skládaček, etiket a potahované kartonáže pro farmaceutický průmysl a kosmetiku. Velká modernizace podniku probíhala hlavně po roce 1980. V současnosti je jeho majitelem společnost Grafobal Skalica.